Harfistka Vanda Šabaková (*2002) se na koncertních pódiích pohybuje od útlého mládí. Již ve věku osmi let zvítězila v mezinárodní harfové soutěži v srbském Novém Sadě, ve dvanácti vystoupila jako sólistka v drážďanském Lukaskirche s Kammerorchester ohne Dirigenten Dresden, v šestnácti si podmanila japonské publikum. V současné době studuje na Kunstuniversität v rakouském Grazu ve třídě Univ. Prof. Margit-Anny Süß-Schellenberger.
V sobotu 23. dubna 2022 v Horácké galerii vystoupí Vanda spolu se svým otcem Luďkem Šabakou na dalším koncertu festivalu Pódium NMNM.
Před koncertem přinášíme krátký rozhovor s interpretkou.
V současné době studujete na Kunstuniversität v rakouském Grazu. Proč jste si vybrala právě tuto školu?
„Pro vývoj mladého hudebníka je nejdůležitější osobnost pedagoga hlavního oboru, teoretické předměty jsou všude víceméně stejné. Univ. prof. Margit-Anna Süß – Schellenberger, někdejší členka např. Berlínské filharmonie, skvělá učitelka a hlavně skvělý člověk byla pro mne jasnou volbou. Jsem opravdu ráda, že projevila zájem se mnou pracovat. KunstUni Graz má navíc světový věhlas. Stále nemohu uvěřit skutečnosti, že zde mohu studovat a pohybovat se v tomto nesmírně inspirativním prostředí.“
Oproti jiným nástrojům nevídáme harfu na koncertních pódiích tak často. Leckomu proto není vždy úplně jasné, jak tento královský nástroj funguje a jaká jsou úskalí harfové hry.
„Na rozdíl od ostatních nástrojů – až na pár výjimek – musíme u hraní zapojovat kromě rukou, které mají na starost 47 strun, i nohy. Ty ovládají sedm pedálů, každý pro jeden tón diatonické stupnice a slouží k přelaďování. Velmi zjednodušeně řečeno, zastávají černé klávesy na klavíru. Sešlápnutím pedálu se všechny dané tóny o půltón zvýší a pohybem nahoru sníží. Dá se říci, že krom položení se do hudebního textu musím mít v hlavě neustále přehled o tom, co je kde „sešlápnuto“, počet kombinací je sedm na třetí.“
Wiener Konzerthaus. Elbe Philharmonie Hamburg, Brick Hall Nagasaki, Cascade Hall Tokyo – to jsou jen namátkou věhlasné koncertní sály, kde jste účinkovala. Je rozdíl hrát v těchto prostorách oproti například Horácké galerii v Novém Městě na Moravě, kde jsme vás slyšeli v roce 2018 a kde se můžeme znovu těšit na váš recitál 23. dubna tohoto roku?
„I když jsem stále na začátku své hudební kariéry, měla jsem příležitost zahrát si – jak sólově, tak v symfonickém orchestru – v několika obrovských sálech v Evropě i Asii. Je to krásné, samozřejmě. Ale nikdy bych neřekla, že komornější sály jsou snad horší. Blízký kontakt s publikem je nenahraditelný. Celé je to pro mne osobnější a ve výsledku mám pak opravdu lepší pocit na duši.“
Děkujeme za rozhovor a těšíme se na koncert.